V tento den, kdy náš Velikonoční Beránek – Kristus – byl obětován (1 Kor 5,7), se naplnilo to, co bylo předobrazeno tajemnými předzvěstmi: pravá a skutečná oběť nahradila tu, která ji předznamenávala, jednou obětí došlo naplnění mnoho předešlých obětí.
„Toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boha, jehož předehrou byly ,veliké Boží skutky‘ na lidu Starého zákona naplnil Kristus Pán, a to především velikonočním tajemstvím svého požehnaného utrpení, zmrtvýchvstání a slavného nanebevstoupení. Tak ,svou smrtí naši smrt zničil a zmrtvýchvstáním život obnovil‘. Neboť z boku Krista, zesnulého na kříži, vzešlo obdivuhodné tajemství celé církve.“ (2. vatikánský koncil, Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium, č. 5)
Církev si při pohledu na kříž svého Pána a Ženicha připomíná vlastní zrození a poslání, aby ke všem národům rozšířila blahodárné účinky umučení Krista, které dnes slaví, a vzdala díky za tento nevýslovný dar.
Liturgie.cz