Historie

Nížkovští duchovní správci

(od obnovení samostatné farnosti v roce 1858)

 

do roku 1869: František Růžička (pohřben v Nížkově)

Narozen 8. 7. 1808 v Heřmanově Městci, zemřel 14. 4. 1869 v Nížkově. Ve farnosti působil od r. 1839 do r. 1869. První farář po obnovení samostatné farnosti.

„Byv co starší Přibyslavský kaplan do Nížkova presentován pracoval zde od r. 1839 téměř po 30 roků brzy s kaplanem, brzy bez kaplana s neunavenou horlivostí a svědomitostí, jsa tichý, mírumilovný, v mravech neúhonný příkladný kněz; za něho zařízeny byly nové varhany. (...) 4. strana Po mnoholetém houževném vyjednávání konečně vys. ministerským výnosem ze dne 18. září 1858 rozhodnuto, že zdejší expozitura se povyšuje na faru (...). Tak po uplynutí tři sta let Nížkovská fara znovu zřízena a pozemky jí navráceny byly, ale 2 třetiny z renty ovšem nedůsledně ještě zůstaly při Polné; než expozita za prvofaráře povýšený radoval se ve své skromnosti, že aspoň toho docíleno, a prosil osadníky, aby spokojivše se výsledkem od všelikých dalších kroků upustili. (...) Brzy na to, nákladem již náboženské matice, farní dvůr, jsa potud bídným dřevěným plotem ohražen, kamennou zdí obehnán jest, která svrchu kamennými dlaždicemi obložena jest, čímž ona strana farního stavení, jenž čelí k obci, vzhledu poněkud slušnějšího nabyla. Týž prvofarář zařídil sbírkami lustr pro chrám v ceně 250 zl., jakož i horní patro farní výhodnou sejpkou opatřil.“

František Růžička je pohřben v kněžském hrobě naproti vchodu do kostela, stejně jako jeho kaplan Adolf Havrda, který zemřel poměrně mladý ještě před svým farářem.

1869 – 1880: Eduard Fuchs

Narodil se 22. 1. 1815 v Praze, farářem v Nížkově byl od roku 1869. Dořešil plné osamostatnění farnosti. Opravil kostel i kostnici, pořídil nové oltáře a zvon, přestavěl faru. Do Nížkova pozval na misii redemptoristy z Prahy.

„Jelikož oba postranní oltáře již obnoveny byly, obrácena hned od roku 1875 hlavní péče duchovní správy k tomu, by i hlavní oltář na mnoze zpuchřelý se svým naprosto nevkusným obrazem (jehož malba i s rámcem stála 20 zl.!) odstraněn a nový postaven byl. (...) Šťastným řízením přibyla Excellenz paní hraběnka Clam-Gallasova, patronka zdejšího chrámu – ponejprv za svého života – toho roku na své panství k několika dennímu pobytu v zámku Pohledském. Použiv vhodné této příležitosti vydal se k ní farář s tříčlenovou deputací ze zdejších obcí k audienci, prose za příspěvek na oltář, a prosba ta se neminula s dobrým výsledkem, anť paní hraběnka milostivě povolila vyplatiti ze svých důchodů 200 zl. na oltář. (...) I přikročeno tedy roku 1876 a 1877 znovu ku sbírkám v obcích (...). Postavení hlavního oltáře svěřeno bylo akademickému malíři p. Josefovi Papáčkovi v Chrudimi, a bylo mu za to mimo stravy a bytu na faře proň a jeho pozlacovače vyplaceno v hotovosti 600 zl. r. č., čímž – u přirovnání k práci – nemalý výdělek sobě pojistil. První slavnostní služby Boží u nového oltáře dne 30. září 1877 na neděli 19. po sv. Duchu byly konány, jež p. kaplan Josef Barvíř k cíli přiměřenou dojemnou řečí oslavil.“

Farář E. Fuchs odešel na odpočinek ze zdravotních důvodů v roce 1880. Zemřel 12. 4. 1895 v Hradci Králové, kde žil u svého synovce, tehdejšího královéhradeckého biskupa E. Brynycha.

1880 – 1889: Josef Barvíř

Narozen v Dobrušce 21. 7. 1848. Nebyl v Nížkově farářem, jenom kaplanem a od roku 1880 administrátorem (nový farář jmenován nebyl, protože nebyla dořešena penze předchozího faráře E. Fuchse). Pečlivě vedl farní kroniku:

„Prudkým větrem jarním r. 1882 vzaly za své schátralé velké i malé dvéře u hřbitova, což zavdalo příčinu administrátorovi, naléhat na obce, by zařízeny byly trvalé a vkusné železné dvéře, což jednohlasně přijato, a jich vyhotovení vzal na sebe zdejší zámečník Matěj Brukner č. 69. Velká vrata stála 93 zl. malá 46 zl.“

„Nákladem 322 zl. r. č. (...) stalo se r. 1884 obílení kostela vnitř i zevně, při čemž dne 19. července stalo se politování hodné neštěstí. Odpoledne okolo druhé hodiny strhla se bouře, při níž blesk udeřil do báně velké, kteráž ihned hořeti počala; jen usilovnému namáhání zdejších hasičů se podařilo, že oheň byl uhašen. Bleskem zasáhnut byl zedník Jan Štibík z Polné a ihned mrtev k zemi sklesl; dva jiní zedníci prudkou ranou byli omráčeni.“

 V březnu 1889 odešel J. Barvíř jako farář do Bystré u Dobrušky. V Nížkově působil celkem 17 let.

 

 

1889 - 1890: Alfons Hornek

 

 

1890 – 1896: Augustin Pilař (pohřben v Nížkově)

„Dne 8. února 1890 přistěhoval se do Nížkova nově jmenovaný pan farář, důst. p. P. Augustin Pilař. Narozen ve Vrchovině u Nové Paky v Čechách dne 21. září 1829, vysvěcen byl na kněze dne 25. července 1854. Byl mezi jiným c. k. vojenským kaplanem, pak katechetem a ředitelem hlavní školy v Hořicích, zámeckým kaplanem ve Větrném Jeníkově, farářem v Čihošti a posledně farářem ve Velké Řetové.

Při svém příchodu v nadjmenovaný den byl slavnostně přivítán farním administrátorem P. Alfonsem Hornekem, obecním zastupitelstvem, sborem učitelským se školními dítkami a sborem dobrovolných hasičů, jakož i četným obecenstvem.

Netěšil se však zde dlouhému zdraví. Již roku 1894 počal churavěti, vyhledávaje ozdravení svého v lázních. Leč nemoc zlá zhoršovala se vůčihledě až konečně dne 17. září 1896 učinila konec životu jeho. Zemřel následkem rakoviny žaludeční a pochován na hřbitově zdejším.“

1897 – 1908: Jan Laštovička

Narodil se 4. 4. 1841 v Šejdorfě (okres Německý Brod). Pocházel z rodu nížkovských mlynářů Laštovičků ( č. 4). Farářem v Nížkově se stal v roce 1897. Opravil zdejší faru včetně hospodářských budov. V kostele byly opraveny oltáře, kazatelna i varhany, střecha dostala plechovou krytinu místo dosavadní šindelové, kostel byl zvenčí nově nahozen a uvnitř vybílen.

Zápis ve farní kronice z roku 1899: „Na věži zdejšího kostela byly kdysi hodiny, které však v posledních dobách nešly a kus po kusu se ztratily. (...) Občané Nížkovští si přáli, aby byly pořízeny hodiny obecní, které vlastně na škole místní postaviti chtěli; a proto konali sbírky při svatbách, zábavách a pod. Na návrh farářův usnesli se pak na tom, že hodiny ty mají umístněny býti na věži kostelní. (...) Dodání hodin svěřeno české, venkovské firmě: Karlu Adamcovi v Čáslavi a ujednána kupní cena 400 zl. r. m. Hodiny jsou solidně pracovány, skleněnou a dřevěnou skříní opatřeny a v patře pod zvony kostelními umístněny. (...) Pro bohoslužbu jsou hodiny ty neocenitelny, an lid ze vzdálených osad dle nich se řídí a v čas k bohoslužbě se dostavuje.“

V roce 1908 odešel farář Lašťovička na odpočinek do Chotěboře. Několik let pak ještě zastával funkci vikáře. Zemřel v roce 1929.

 1908 – 1923: Václav Dvořáček

Narodil se 9. 9. 1854 v Nové Vsi u Chotěboře. Nížkovskou farnost převzal v roce 1909. Asi jediný z našich  farářů, který byl vyznamenán titulem monsignore. V posledních letech života byl vikářem. Do nížkovského kostela pořídil nová okna, průběžně opravoval kostel i faru. V roce 1914 pozval do farnosti jezuity z Prahy na misii.

Podrobně vedl kroniku. Cenné jsou zápisy z 1. světové války, např. o zabavování zvonů pro válečné účely v září 1916: „Prohlásili, že budou zvony sjímat hned – ještě dopoledne. Duchovní správce dal nyní všemi zvony as 20 minut zvonit – k delšímu zvonění nebylo času – aby se tak farní osada s nimi rozloučila. Když hlahol jejich se ozval, sbíhali se lidé. Věděli co to znamená. U většiny stály slzy v očích. Ve čtvrt hodině byly všecky tři zvony a sice: ten z roku 1759, umíráček a zvonek sanktusový – sejmuty. Šlo to ráz na ráz. Největší ze zabraných zvonů, který vážil 196 kg byl schozen oknem s věže dolu. Dopadl s žalostným zaduněním, vyhloubil pádem tím dosti velkou jámu na ušlapané cestě hřbitovní, ale nerozbil se aniž pukl. Na to byl snešen i umíráček 17 kg těžký a zvonek sanktusový ve váze 7 kg. (...) Odpoledne rozešli se tito vyslaní snímači zvonů do všech přifařených obcí – do Bukové, Poděšína, Rosičky, Sirákova a Špinova aby sňali a odvezli – po případě odnesli – zvonky na tamějších zvoničkách. Všecky vzali, nenechali nikde ničeho.“ Z původních pěti nížkovských  zvonů přečkal válku jenom jeden.

Po válce farář Dvořáček ostře vystupoval proti pozemkové reformě, během níž přišla farnost o část zemědělské půdy. Zemřel v nemocnici v Německém Brodě 29. 11. 1923 a byl pohřben tamtéž (do hrobu své matky). 

1923 – 1924: Jan Macek

 

 

1924 – 1932: Karel Neužil   

Narodil se 18. 10. 1862 v Letovicích. Farářem v Nížkově se stal v roce 1924. Do kostela nechal zavést elektřinu, dal ho uvnitř vymalovat a vybavit novým oltářem sv. Terezie.  Z odkazu jeho předchůdce V. Dvořáčka byla zakoupena nová křížová cesta. Byly pořízeny dva nové zvony. Do farnosti v roce 1927 pozval redemptoristy z Prahy na misie.

Do kroniky pečlivě zapisoval dění ve farnosti i v obci. Například: „V r. 1931 vystavena Sokolovna a otevřena 28. října 1931 bez hlučné slavnosti představením divadelním. Též lihovar zhruba dokončen a v něm začala ke konci r. 1931 výroba lihu. Stavěl obě stavby stavitel Josef Němeček z Přibyslavi. Úroda r. 1931 byla slabá, zvláště žita se urodilo velmi málo, ježto bylo sněhem dlouho ležícím vyleženo, že muselo na jaře býti zaoráno, tudíž plocha osevní se zmenšila a co zůstalo, slabě se vyvinulo, takže nejen pro potřebu, ale i na zasetí rolníci museli zakupovat. (...) Krize hospodářská světová i u nás stihla naše zemědělce, ač způsob života se nezměnil t. j. paráda a zábavy zůstaly jako jindy.“

Dne 15. 7. 1932 ráno byl farář Neužil nalezen kostelníkem Laštovičkou na faře mrtvý. Pohřben byl podle svého přání ve Vrbatově Kostelci, kde dříve působil.

1932 – 1958: Jan Macek (pohřben v Nížkově)

Narodil se v Krucemburku 7. 3. 1894. V Nížkově v mládí působil jako kaplan a jako administrátor. Později se stal farářem v Dušejově, odkud se v prosinci 1932 vrátil jako farář do Nížkova. V roce 1933 nechal opravit fasádu a střechu farního kostela. Ve farní kronice není mnoho zápisů o tom, co se ve farnosti za jeho dlouhého působení odehrálo. Zde je záznam o pořízení nových jesliček do kostela:

„Nový duchovní správce snažil se doplniti a nebo sešlé a opotřebované kostelní předměty novými nahraditi. Za přispění některých zbožných a obětavých farníků zdejších bylo i s darem J. M. Msgra Antonína Hrubého, kapitulního děkana v Hradci Králové, a místního duchovního správce, Jana Macka, pořízeno: (...) Nový Betlém, „jesličky“ pro dobu vánoční, jež kostel Nížkovský dosud postrádal, sestávající se z jeskyně (chléva), ze dřeva vkusně vyřezávanou a polychromovanou, figurek ze dřeva vyřezávané, v orientálních barvách polychromované, 32 cm vysoké, 25 kusů, se spodní deskou a zábradlím v úhrnné ceně s daní obratovou 3% - 2977 Kč; bedny, bednění, obaly, doprava poštou, dráhou a ze dráhy 45 Kč; celkem 3022 Kč.“

Farář Jan Macek zemřel po krátké nemoci 8. 1. 1958. Pohřben byl do kněžského hrobu u vchodu do kostela.  

duben 1958: Jan Václav Pikl (zatčen a odvezen z obce)

 Narodil se 1. 4. 1910 a ke dni 1. 4. 1958 byl nakrátko jmenován administrátorem v Nížkově. Za několik dní však byl zatčen a odvezen z obce. Dne 18. 4. mu byl odebrán státní souhlas k výkonu funkce duchovního.

Byl členem premonstrátského kláštera v Želivě (komunisty zrušeného) a spolu s dalšími spolubratry premonstráty byl 7. – 9. 4. 1958 souzen a odsouzen Krajským soudem v Jihlavě za „podvracení republiky“, ve skutečnosti za to, že se snažili dál tajně pokračovat v řeholním životě, ve studiu a v přijímání nových členů.

Jan Václav Pikl byl odsouzen ke 4 letům nepodmíněně. Majetek, který nechal v Nížkově, byl zabaven a většinou  rozprodán.

O jeho osudech po propuštění mnoho nevíme. Zemřel 23. 6. 1980 jako emeritní administrátor v Božejově. Pohřben je v Želivě ve společném hrobě premonstrátů.

 

Literatura:

Vaško, Václav: Dům na skále. 2. díl. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, s. 125.

1958 – 1970: Jaroslav Bošina (dojížděl z Velké Losenice)

V letech 1958-1970, kdy neměla nížkovská farnost vlastního faráře, dojížděl do Nížkova farář z Velké Losenice Jaroslav Bošina.

Narodil se v Litomyšli 10. 2. 1916 a na kněze byl vysvěcen v roce 1942. Zemřel 7. 3. 1990 a pohřben je ve Velké Losenici, kde byl duchovním správcem 42 let.

Do Nížkova jezdil každou neděli, o svátcích a minimálně jeden všední den v týdnu. Za jeho působení byl u kostela vydlážděn chodník (1958) a začala se opravovat fasáda kostela (1968). Místní národní výbor založil nový hřbitov (1965).

 

1970 – 1991: Alois Jaroslav Petrucha (pohřben v Nížkově)

V dubnu 1970 byl nížkovským administrátorem jmenován A. J. Petrucha. Narodil se 6. 12. 1920 v Kněždubu. Několik let působil jako kněz, pak pracoval ve zdravotnictví (v nemocniční laboratoři v Děčíně).

Po jeho příchodu do Nížkova byla opravena fara a dokončena fasáda kostela (její opravu zahájil už J. Bošina). Kostel byl uvnitř vymalován a ozvučen. Lavice v presbytáři byly zrušeny, místo nich sem byl umístěn obětní stůl čelem k lidem a nad něj zavěšen kříž. Varhany prošly generální opravou. V letech 1986-1989 byly opraveny všechny oltáře i kazatelna.

V 70. letech pravidelně vedl farní kroniku. Zápis z roku 1975:

„V dubnu bylo postaveno lešení ke všem oknům, velmi těžko bylo sehnat lidi – začíná se v Nížkově hodně stavět rodinných domků – lidé si navzájem pomáhají. Ve Žďáře n. Sáz. byla udělána na zakázku železná okna, barevné sklo dodala sklárna Sklo Union Teplice. Uprostřed každého okna je velký modrý kříž. K zazdění oken nebylo možno sehnat zedníky – zazdění oken provedl p. Jaroslav Pokorný – pod kostelem – administrátor mu dělal přidavače (...). Okna jsou dvojitá – první okna byla zazděna před malováním kostela – původní dřevěná byla úplně prohnilá. Sklenáři z Polné byla okna zasklena a administrátorem nabarvena. Takto je kostel dobře zateplen pro zimní období.“

Alois Jaroslav Petrucha zemřel 15. 4. 1991 a byl pohřben do kněžského hrobu u vchodu do kostela.

 

duben – srpen 1991: Josef Pikhart  (dojížděl z Velké Losenice)

1991 – 2008: Augustin Josef Petrucha (pohřben v Nížkově)

V srpnu 1991 se stal nížkovským administrátorem Augustin Josef Petrucha, mladší bratr zemřelého administrátora a provinciál kongregace těšitelů. Narodil se 1.3. 1923 v Kněždubu. Jako bohoslovec v 50. letech strávil 7 let v komunistickém internačním táboře. Od roku 1969 působil jako kněz  v litoměřické diecézi, kde opravil řadu zanedbaných kostelů.

Do Nížkova pořídil dva nové zvony, kostel byl zajištěn mřížemi, vymalován, vybaven novými lavicemi, střecha pokryta měděným plechem. Fara dostala novou krytinu.

Do kroniky psal pravidelně stručné zápisy:

„1998. V presbytáři položeny nové bílé dlaždice. Nový obětní oltář. Nový stupeň u hlavního oltáře i u obětního. Zavedeno pod lavicemi v celé lodi elektrické topení. Nová přípojka do kostela. Nová vrata z náměstí do fary. Nový plot mezi domečkem č. 127 a farní zahradou i mezi far. dvorem a zahradou. Vzrůst objednávek hostií z 1500 na 1850. Sbírky každou neděli na 3000 Kč. Náboženství ve škole 130 dětí ze 180 žáků. Dětí v kostele i ministrantů ubývá.“

Augustin Josef Petrucha odešel z farnosti ze zdravotních důvodů v roce 2008. Zemřel 14. 10. 2010 v Rajhradě a pohřben byl v Nížkově.

2008 – 2009: Zdeněk Kubeš 

2009 - 2015: Pavel Sandtner

2015 - 2016: Filip Foltán

od roku 2016: Zdeněk Sedlák    

 

Zpracoval Jaroslav Jelínek