Svátosti

Katolická církev slouží věřícím také udělováním svátostí a tzv. svátostinami. Svátosti lze rozdělit do 3 skupin. Jde o svátosti iniciační (křest, biřmování, eucharistie), svátosti stavu (manželství, kněžství) a svátosti uzdravující (svátost smíření neboli zpověď, svátost nemocných).  

Svátost křtu

Křest je bránou k ostatním svátostem. Křtem je člověk "ponořen do Kristovy smrti a zmtvýchvstání", jak píše svatý Pavel. Bez přijetí křtu nelze přijmout jinou svátost. Nepokřtěný člověk ovšem může (a měl by) uzavřít církevní sňatek v katolické církvi, pokud je druhý ze snoubenců katolické víry (viz níže).

K přijetí křtu je způsobilý každý dosud nepokřtěný člověk. Podmínkou je ovšem vážný zájem (v případě malého dítěte vážný zájem rodičů, který dává předpoklad, že dítě bude v rodině vychováváno v křesťanské víře). O křest žádá zájemce osobně.

V případě dítěte žádají osobně jeho rodiče. Samotnému křtu předchází příprava rodičů. Ta může být různě dlouhá v závislosti na stupni jejich víry i na tom, zda již nějakou přípravu (například před křtem staršího dítěte) absolvovali. Pokud rodiče sami nebyli vychováni v křesťanské víře, je třeba, aby před křtem svého dítěte byli podrobněji seznámeni s obsahem víry, poučeni o významu této svátosti a závazcích, které na sebe berou tím, že dávají pokřtít své dítěa povzbuzeni ve svém vztahu k Bohu. 

Dospělý zájemce o křest je přijat do tzv. katechumenátu, což je přípravné období, ve kterém je vyučováním a modlitbami připravován na přijetí křtu. Délka katechumenátu není pevně daná, ale nejčastěji trvá od září do následujících Velikonoc. Dospělé církev nejraději křtí během velikonoční vigilie, tj. během mše z Bílé soboty na Velikonoční neděli, neboť právě během této Velké noci Kristus vstal z mrtvých.

Svátost manželství

Církevní sňatek se zpravidla uzavírá ve farním kostele v místě bydliště některého ze snoubenců. Církevní sňatek má platnost i před státem. Pokud církevní sňatek uzavírají dva pokřtění, udělují si rovněž vzájemně svátost manželství a jejich manželství je tzv. svátostné. Pokud jedna ze stran pokřtěná není, pak jde o tzv. manželství nesvátostné, které má ovšem před církví naprosto stejnou platnost, jako manželství svátostné.

Snoubenci jsou před vlastním obřadem dotazování nejenom na to, zda je jejich rozhodnutí vstoupit do manželství svobodné a upřímné, ale také na to, zda chtějí usilovat o celoživotní věrný, láskyplný a uctivý vztah. Snoubenci, u kterých to vzhledem k věku připadá v úvahu, jsou dotazováni také na to, zda chtějí děti a zda je chtějí vychovávat v lásce k Bohu a k lidem. 

Jedná se tedy o závazky větší, nežli při uzavírání sňatku před státními orgány, a proto je třeba se na jejich převzetí dobře připravit. Tyto závazky se mohou zdát zvláště v dnešní době náročné. Na druhé straně však platí, že ten, kdo se snaží žít podle Boží vůle, jistě může počítat s Boží pomocí.

Snoubenci, kteří chtějí uzavřít církevní sňatek, se domluví s knězem alespoň 5 měsíců před zamýšleným datem sňatku. Přípravy na manželství mohou probíhat buď individuálně ve farnosti, nebo se snoubenci mohou zúčastnit skupinové formy přípravy (pro více párů současně), která probíhá v některých větších městech. Skupinové přípravy se ovšem zahajují pouze několikrát do roka a proto je vhodné se o ně zajímat s nejméně půlročním předstihem před zamýšleným datem sňatku.  

Pokud ani jeden ze snoubenců nemá křesťanskou víru, těžko mohou pravdivě a zároveň kladně odpovědět na shora zmíněné otázky, zvláště pak na otázku, zda se zavazují vychovávat děti v křesťanské víře. V takovém případě je velmi vhodné, aby snoubenci církevní sňatek odložili na později, a nejprve přijali do svého života Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Na této cestě ke Kristu a s Kristem mohou pochopitelně počítat s naší pomocí a doprovázením.      

Uzavřel jste jako katolík/-čka v minulosti pouze civilní manželství?

Toto manželství je možné dodatečně podle předpisů církve zplatnit. Rádi vám poradíme jak postupovat.

Svátost smíření

Svátost smíření zprostředkuje odpuštění hříchů pokřtěným a je velikým Božím darem, projevem Boží lásky k chybujícímu člověku. Příležitost příjmout tuto svátost máte 1/2 hodiny přede mší svatou, na první pátek hodinu přede mší svatou. Na požádání kdykoliv, i na faře. 

Svátost nemocných

Svátost nemocných může přijmout člověk vážně nemocný, člověk zesláblý stářím a také ten, který se má podrobit vážné operaci. Tato svátost přináší těm, kdo ji s vírou přijímají, duševní i tělesnou úlevu, zahlazuje viny, posiluje nemocného a probouzí v něm velikou důvěru v Boží milosrdenství. Nemocnému může být udělena doma, v kostele i v nemocnici.
Uděluje se na požádání kdykoliv.

Kněz rád navštíví se slovem útěchy a povzbuzení každého nemocného. Za zprostředkování kontaktu s Vašimi nemocnými budeme vděčni.

Církevní pohřeb

Církevní pohřeb patří mezi tzv. svátostiny. Církevní pohřeb mohou mít kromě pokřtěných rovněž katechumeni a v případě dovolení biskupa také děti, které jejich rodiče chtěli nechat pokřtít, a které zemřely před křtem.  

Ke křesťanskému pohřbu je nutné, aby pozůstalí osobně domluvili s duchovním správcem formu pohřbu. Církev velmi doporučuje zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země, neboť to nejlépe vyjadřuje naši naději na vzkříšení. Nezakazuje však ani pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské víře.

Kněz vedoucí pohřební obřady velmi uvítá od pozůstalých základní informace o životě zemřelého, zvláště pokud zemřelého osobně neznal.